Moravský kras je jedna z oblastí, kterou jsem chtěl vždycky navštívit a až dosud se mi to nepoštěstilo. Teď sice jen na necelé 2 dny, ale s tím, že se sem chci zase brzo vydat a na delší dobu a pořádně to tu prošmejdit. Zatímco ostatní vyrazili už v pátek, já jsem dal přednost jiným aktivitám a dorazil jsem do Blanska až v sobotu ráno. Byl jsem tak ochuzen o část cesty, ale i tak jsem nakonec ušel 37 km.
Vyrazil jsem z Blanska (265 m) nahoru po zelené na Žižlavice (450 m). Cesta stoupá až do Těchova (510 m), za vesnicí se jde lesem národní přírodní rezervací strmě dolů až cesta vyúsťuje na silničku v údolí Punkvy. Po silnici se zanedlouho dostávám ke Skalnímu Mlýnu (330 m), odkud se hlavně německy hovořící turisti vozí vláčkem k jeskyním. Na rozcestí se dávám doprava po žluté směrem ke Kateřinské jeskyni. Od ní cesta strmě stoupá. Za chvíli se už po levé straně rozprostírá hluboké údolí, na druhé straně jsou patrné zbytky hradu Blansek. Jdu dál 
na Macochu (475 m). Pohled dolů je vskutku impozantní. Právě, když jsem došel k Macoše, tak mi volal Leoš, kde jsem. No a vzhledem k tomu, že oni už byli ve Sloupu, tak jsme se domluvili, kde se sejdeme. Nejvhodnější místo na setkání byl Ostrov u Macochy. Já už jsem byl celkem blízko, tak jsem se mohl loudat. Leoš a spol šli ještě na hrad Holštejn. Z Macochy jsem sešel k Dolnímu můstku (445 m) a pokochal jsem se pohledem na propast. Odsud si člověk uvědomí tu hloubku. Pak jsem lesem šel na vyhlídku nazvanou Koňský spád (470 m). Tady jsem nechal své nohy odpočívat. Nebylo kam spěchat. Bylo tady moc krásně. Žádní turisti, jen kousek odsud dřevaři. Dál jsem se toulal lesejkem po žluté až k rozcestí Nad Pustým žlebem no a pak už po zelené do nedalekého Ostrova u Macochy (485 m).
No tady jsem skoro 2 hodiny čekal na Leošovu partu, až sem dorazí, aspoň jsem se najed a uvelebil na návsi. Konečně dorazila Leošova parta, kde jsem většinu lidí neznal. Tak jsme se seznámili a razili jsme dál po zelené, po které jsme dorazili až k Macoše. Cestu jsme si trochu zkrátili lesem a pak navázali na červenou. S výhledem na Vilémovice jsme posvačili a nechali odvětrat chodidla. Sledovali jsme páreček cyklistů, jak jde do kopce. I z té dálky bylo patrné, že slečna toho má dneska už dost a její borec jí ani nepomohl s kolem do toho kopce. Zamířili jsme na tu samou cestu, co prve šli oni. Vydrápali jsme se na silnici a za ní jsme prošmejdili jeskyni. Byla docela dlouhá. Prošli jsme Vilémovice (497 m) a po lukách si zkrátili cestu přímo do Jedovnic. 
To se nám ale nějak nepovedlo, protože jsme se najednou ocitli za plotem na nějaký zahradě. Děda trochu vyváděl, že mu chodíme po zahradě, ale jinak dobrý, obešli jsme to. V Jedovnicích (470 m) jsme se stavili na náměstí v hospodě. Po zelené jsme došli na Rudické propadání (450 m). Cestou u Staré Hutě jsme našli vypálenou chatku. Nechápali jsme, jak to někdo mohl udělat a takhle jí zdevastovat. K večeru jsme se posadili na lavičku a popíjeli jsme. Přitom jsme očumovali, jak se horolezci lezou na skálu. Naďa u jeskyně našla hodně starou botu porostlou mechem. Přespali jsme v nedaleké jeskyni. Ráno nás vyhnala zima ven na slunce. Posnídali jsme a 
vyrazili dál do obce Rudice (493 m). Bloumali jsme u mlýna, když tu se nás ujal staříček a bylo jasno, že jdeme na prohlídku, to si přece nenecháme ujít. Vstoupili jsme do světničky a on nám humorně vyložil historii mlýna, pověst o oběšené koze, pohádku o Jeníčkovi a Mařence a ještě skládal komplimenty Nadě. Mlýn má 2 patra věnované především historii mlýna, starým penězům, minerálům, speleologii a zkoumání jeskyní v Rudickém propadání. V obchůdku si David koupil piškoty, který pak našly využití v kombinaci s gumovými medvídky. Nechutnalo to zase tak špatně. Z Rudic vyrážíme po zelené a u novodobého kostela dál rovně po cestě až ke kaolinovému lomu. Lom vypadá fakt úžasně. Šli by tady nafotit úžasné snímky a nikdo by nepoznal, že je to z České republiky. Prošli jsme skrz lom a budoucí geolog Petr si vzal nějakej vzorek domů. Potom jsme vylezli na silnici a v lese se rozdělili na 2 skupiny. Sešli jsme se až u Máchova památníku u Olomučan. U Máchova památníku (505 m) jsme se společně vyfotili. Památník s úryvky z Máje je tu od roku 1936 k 100. výročí úmrtí K.H.Máchy. Je odsud krásný výhled do kraje. Po červené dojdeme až na Nový hrad (400 m), kde je ale zavřeno. Nevadí. Svačíme kousek od hradu. Potom se rozhodujeme, jestli jít do Blanska nebo do Adamova. Vítězí Blansko a tak klesáme po zelené přes Čertův hrádek (350 m). Cesta je docela úzká a vede na prudkém svahu a navíc je tu spousta popadaných kmenů takže se celkem hodně divíme, když potkáváme rodinku s kočárkem. Přicházíme k silnici a po ní do Blanska (265 m) k nádraží. Tady se loučíme. Já a Petr odsud jedeme domů, protože já musim zejtra do školy a Petr do práce. Ostatní pokračujou dál do Sloupu.
